***Arijin úhel pohledu***

Byla jsem rozrušená, že jsem se probudila do prázdné postele. Prostěradla, polštáře, celý pokoj voněl po Romanovi a já jela na maximum. Sotva jsem mohla dýchat, jak moc jsem ho chtěla. Ale postel vedle mě byla prázdná a studená. Šok z té noci musel pouto druhů z mé mysli vytlačit. Zdálo se, že šok a štěstí z toho, že jsem volná, že mě nikdo neodmítl, potlačily čirou touh