***Pohled Romana***

Když jsem v deset dopoledne dorazil k sídlu smečky, byl tam klid. Věděl jsem, že jsem to včera podělal. V tu chvíli, kdy mi ta slova vyklouzla z úst. V tu chvíli, kdy jsem skrze pouto druhů ucítil to naprosté zoufalství, jsem věděl, že jsem to podělal. Rozkopl jsem stůl napůl, mrštil židlí do knihovny a pak vytrhl dveře z pantů. Silas se mě nepokusil zastavit. Jen se díval, jak