Opřel jsem se do zahradního křesla. Nico seděl na skalách, zatímco si Aria hrála ve vodě. Vždycky se usmívala, když vlny narážely do skal a ohazovaly ji. Bylo to jako znovu vychovávat dítě. Akorát mnohem těžší. Nico si na dané okolnosti vedl opravdu dobře. Nikdy nebyl na něžnosti a jemnost, ale s ní zacházel tím nejjemnějším dotekem.

Rozhodli jsme se, že to Romanovi zatím neřekneme. Ne hned. Ne,