***Pohled Romana***

Moje prsty bubnovaly do stolu. Už patnáct minut jsem zíral na papíry před sebou. Patnáct minut jsem četl ten samý řádek. Ťukl jsem do telefonu a podíval se na čas. Bylo skoro poledne. Snažil jsem se vzpomenout si, kdy jsem tam jel minulou neděli, ale nevybavoval jsem si to. Nakonec jsem ten papír odložil a přeorganizoval si stůl.

Po šoku z toho, co udělala Dantemu, a co řekla