Rozhlédl jsem se po chichotajících se vlkodlacích, kterým jsem říkal rodina. Oči jsem měl dokořán, jak jsem na ně na všechny zíral. Bylo těžké udržet vážnou tvář, když jsem si představil baculatého vlka, jak se řítí lesem. Pevně jsem zavřel oči, bojoval s tím, ale nakonec jsem smíchu podlehl. Xul-Zin už v mé hlavě řval smíchy a já se k němu přidal.

„Kolik vůbec všichni přibrali?“

Vance si odkašl