Viděl jsem, jak mu do tváře stoupá hněv, zatímco zatínal pěsti na stole. Oči se nám střetly, jak jsem se opíral o stůl. Zavrtěl jsem hlavou, odtrhl pohled a znovu začal přecházet po kanceláři.

„Naprav to, tati.“

„Už předtím byla odpadlík, Luciusi. Aria bude v pořádku.“

Zastavil jsem se a podíval se na něj. „A ,v pořádku‘ je pro tebe dost dobré? Pro tvoji družku?“

„Luciusi, přestaň. Nech to pla