„Luci, neříkej to takhle. Postavíme smečku a hezky poprosíme, až přijde čas.“ Axel-Cruor se zasmál a opřel se na stoličce, na kterou se posadil.

Zíral jsem na Luci, zatímco mi upřeně oplácela pohled. Snažil jsem se racionálně zpracovat to, co jsem právě slyšel. Občas mě sice napadlo, že bych časem chtěl mít vlastní smečku, a zůstat po zbytek života na hradě mě zrovna nelákalo, ale nevěděl jsem, j