Kouř stoupal do vzduchu a já zíral na plameny, které šlehaly z pohřební hranice. Kolem mě všichni členové smečky vyli pro svého ztraceného Betu. Po tvářích mi stékaly slzy, ale nevydal jsem ani hlásku. Mé myšlenky se soustředily jen na oheň, který teď umožňoval, aby se jeho duše uvolnila z těla. Aby se jeho duše mohla znovu zrodit. Bolelo mě dýchat, ale s valícím se kouřem to nemělo nic společného