„Luciusi?“ Zekielův hlas zněl ochraptěle a suše.

Otevřel jsem oči a pohlédl na něj dolů. „Ahoj, Malá Alfo. Je ti dobře?“

Přitulil se víc k mé hrudi. „Už tím nikdy nechci znovu projít.“

Uchechtl jsem se a políbil ho na čelo. „Jsem rád, že zas vnímáš. Pojď, dostaneme tě z týhle vody. Dáme do tebe trochu vody.“

Přikývl a já ho vzal do náruče. Bolest v paži jsem ignoroval; věděl jsem, že i s mým v