Zbytek noci jsme já ani Lucius nespali. Když jsme scházeli na snídani, museli jsme vypadat jako zombie, ale nikdo se do nás nesral. Najednou jsem byl velmi rád, že se Luciusovi vyhýbají. V tuhle chvíli byl naprosto otupělý, vypadal jen jako prázdná schránka sebe sama. Alfovi to bylo jedno, ale poznal jsem, že Nejvyšší radní Mordak po něm vrhl pár zmatených pohledů. Nahlas však nezaznělo vůbec nic.