Trhnutím jsem se posadil a zalapal po dechu, než se mi na hruď přitiskla něčí ruka. Zatlačila mě zpátky, ale já se proti ní bránil.

„Zadrž. Počkej, Luciusi. Jsi v pořádku. Uklidni se.“

Několikrát jsem se zhluboka nadechl a zrak se mi vyjasnil. Nad nemocničním lůžkem se skláněl Vance, ruku měl na mé hrudi a sledoval mě. Nemocniční lůžko, na kterém jsem právě ležel. Pomalu jsem se opřel zpět o poste