Bastian

Počkal jsem, až se dveře zavřou a já už neuslyším její myšlenky. Teprve pak jsem otevřel oči. Ráno zbarvilo oblohu říše do třpytivě modré za smaragdovou a zlatou a uvrhlo na krajinu bledé světlo. Posadil jsem se a zatnul čelist. Nespal jsem ani chvilku, ale přesto jsem si připadal odpočatější než za poslední roky. Podíval jsem se tam, kde spala ta žena, má nepoctivě nabytá manželka, a uškl