Elara

Sluneční světlo pronikalo mezerami v těžkých závěsech a hřálo mě do tváře. Zamrkala jsem, zbytky podivného snu mi stále visely na okraji vědomí. Sen plný mihotavého světla ohně, konejšivého tepla u mě a hlasu – Bastianova hlasu – který šeptal slova útěchy.

Zaplavila mě dezorientace, když jsem si uvědomila, kde jsem – propletená s Bastianem. Zatajil se mi dech. Vzpomínky na předchozí noc se m