Bastian

Agónie. V rameni mi pulzovalo palčivé peklo, které se mi jako požár šířilo v žilách. Drápy. Takový to byl pocit – jako by mi tělo drásaly pařáty ostré jako břitva a rvaly samotnou podstatu mého bytí. Zrak se mi rozostřil a opulentní prostor mých komnat se slil do vířícího víru bolesti.

Skrz mlhu ten kakofonní hluk v mé hlavě prořízl vzdálený hlas.

„Bastiane?“ Ženský. Povědomý, a přesto zkr