Elara

Dezorientace. To bylo to první, co jsem si uvědomila. V hlavě mi třeštilo, tupá bolest pulzovala v rytmu mého trhaného dechu. Neodvážila jsem se otevřít oči, ale vůně vznášející se ve vzduchu stačila k tomu, abych poznala, že jsem zpátky v paláci.

„Bastiane?“

„Jsem tady,“ řekl Bastian tiše. Slyšela jsem, jak se přibližuje. „Teď už jsi v bezpečí.“

Jeho hlas byl důvěrně známý hluboký tón, kter