Bastian

To slovo, neznámé a cizí, viselo ve vzduchu mezi námi. Svraštil jsem čelo.

„Rande?“ opakoval jsem, nejistý jeho významem.

Elariny tváře zrůžověly jemným červenáním a ze rtů jí unikl tichý smích. „Je to lidský zvyk,“ vysvětlila vřelým hlasem. „Neformální jídlo strávené s někým, na kom vám… záleží.“

Srdce mi vynechalo úder. Záleží. Ta slova ve mně hluboce zarezonovala, byla to pravda, kterou