Elara

Byla jsem z té večeře trochu nervózní. Bylo zvláštní, že nás takhle svolává k jídlu. Bastian, naštěstí, jako by si mého náhlého neklidu nevšímal.

„Děkuji, kapitáne,“ odpověděl klidným hlasem. „Budeme tam za malou chvíli.“

Krátce přikývl a zmizel v chodbě. Když jsme osaměli, vzhlédla jsem k Bastianovi a mou radost zastřely obavy.

„Je všechno v pořádku, Elaro?“ zeptal se a čelo se mu stáhlo st