Elara

Lorian propukl v nové, srdceryvné vzlyky, zabořil tvář do mého ramene a pevně se mě chytil. V mé náruči působil tak maličký. Jeho vzlyky byly tlumené o mé rameno. Chvěl se a já nedokázala vymyslet, co říct.

"Slib mi, že mě neopustíš," plakal s hlasem plným zoufalství. "Slibuješ?"

"Slibuju," zašeptala jsem sotva slyšně. "Vždycky tu pro tebe budu."

Jak tam tak plakal, neubránila jsem se pocitu