Elara

Kráčely jsme ruku v ruce přes louku k dvojici stromů, které srostly do klenutého vchodu. Naplnil se stejným světlem, jaké bylo v bráně, a já si uvědomila, že tudy jsem musela projít.

„Jak jsem se sem dostala, když jsem neprošla tou bránou?“

„Byla jsi v srdci paláce, drahá. Jsi královna! Ty a palác jste propojeni způsoby, které jsi ještě ani nezačala chápat... Pravda o závoji.“

Zamračila jsem