Aurelius

Zhluboka jsem se nadechl proti jejím rtům, paže jsem kolem ní semkl, jako bych ji mohl prostě držet a zabránit jí, aby navždy nezmizela. Polibek se prohloubil, její ruce se mi zabořily do vlasů, její rty byly horečnaté, jako by na tento okamžik čekala stejně dlouho jako já.

Polibek jsem jí oplatil se vší tou syrovou touhou a dychtivostí, kterou jsem v sobě potlačoval celá léta.

Vykopl js