Bastian

Elara mi zůstala na klíně, i když růžový nádech na jejích tvářích přetrval. Roztržitě si uhlazovala šaty a oči měla upřené na rostoucí siluetu města. Poznal jsem, že se vnitřně připravuje na to, co nás čeká. Políbil jsem ji na spánek.

„Nezmizí to, ale zvládneme to.“

Otočila se ke mně a její výraz změkl. „Já vím. Ale snad mi odpustíš, že zrovna neypřekypuji nadšením ze Summitu. Ignatiiny vz