Elara

Uvědomila jsem si, že patří Ignatii a každou vteřinou sílí. Pevně jsem sevřela meč a ten mi pod konečky prstů začal vibrovat, jako by byl nervózní. To nikdy předtím neudělal.

*Chceš, abych tě naučil zacházet se zbraní?* uslyšela jsem mužský hlas, hluboký a vřelý. Zněl laskavě a ozýval se ze vzpomínek, které nebyly mé. *Bojíš se, že tu jednoho dne nebudu, abych tě chránil?*

„Do první krve, ne