Bastian

Probudil jsem se se svíravým pocitem na hrudi, vzduch byl hutný a nepřirozený. Za oknem byl svět stále ponořený do černočerné tmy, temnější než ta nejhlubší část noci. Posadil jsem se, tep mi bušil a nechal jsem kolem sebe usadit ticho — jenže ono nebylo ticho. Ne tak docela. Ozývalo se slabé hučení, něco špatného, jako vzdálený výkřik pohřbený pod vrstvami zvuků.

Propast volala. Dohoda se