Aurelius

Věnoval jsem jí dlouhý, zkoumavý pohled. Mé mlčení působilo mrazivě, stejně jako ztichlý zbytek dvora. Pak jsem přikývl. Beze slova jsem k ní vyslal výboj zlatého ohně. Plameny ji zasáhly do ramene a zahalily ji do divoké žáru. Zalapala po dechu bolestí, jak se oheň šířil, propaloval její roucho a tavil jí maso. Ronan a jeho sestra s hrůzou ucouvli. Slyšel jsem, jak se někomu zvedl žalude