Aurelius

"Chránil," odvětil Gaelan bez zaváhání, ačkoli se nepřestával třást.

"Gaelane, musíš uhnout."

"Ne," řekl. "Vím, že ho nemiluješ. Vím, že je to možné, ale nedovolím, abys byla potrestána za rozhodnutí, do kterého jsi byla vmanévrována."

Za ním mu matka položila roztřesenou ruku na rameno. "Ne," řekla tiše a vystoupila vpřed, aby ho zakryla. "Tohle je mé břemeno, ne tvé. Nemám se čeho bát,