Elara

Viděla jsem Ignatii, jak letí směrem ke mně, ale pak už kolem mě nebyla nic než temnota. Něco jsem v té tmě nahmatala, narazila do toho a pevně to ovinula pažemi, zatímco vítr nepřestával dout, tvrdě a zlomyslně. Jestli to byla magie, nebo skutečný vítr, to jsem netušila. Kvílel pronikavým, nepřirozeným chladem, ostrým jako čepel. Samotný vzduch se měnil v led, zařezával se mi do kůže a páli