Bastian

Zahnal jsem hvězdičky před očima mrkáním. Na půl vteřiny jsem byl omámený – o půl vteřiny příliš dlouho. Kaelar mi vrazil pěst do břicha, až mi vyrazil dech z plic. Zhroutil jsem se na kolena, kašlal jsem a prsty ryl do sněhu. Chlad mě pálil do dlaní, ale donutil jsem se zvednout, než stačil znovu udeřit.

Byl rychlý – rychlejší než já, rychlejší, než by měl být. Vítr kolem něj vířil, jako