Targael

Chtěl jsem jí něco říct, slyšet její hlas, ale slova, která jsem měl na jazyku, co jsem chtěl, aby řekla nebo udělala, mě opustila. Jen se křečovitě držela mého saka, látky ubrusu, do které se zabalila, až jí zbělely klouby. Hleděla do prázdna, její pohled byl vzdálený, nezaostřený. Neřekla ani slovo. Nevydala hlásku.

Pod vodou z jezírka, krví a špínou na ní ulpívala vůně parfémované vody