Pohled Killiana:

Po páteři mi projela vlna horka a ucítil jsem, jak se mi při Williných slovech péro napíná.

Nejen ta slova – ten zvuk jejího hlasu, ten tichý chraplák v jejím tónu, způsob, jakým se jí rty zvlnily do toho plachého úsměvu? To všechno vyslalo proud přímo do mých rozkroků a já nechtěl nic jiného než jí dát, co chce.

„To je druhá žádost, kterou jsi podala během dvou dnů, uvědomuješ si