Pohled Willy:

Ztuhla jsem.

A Killian taky.

Ani jeden z nás se neodvážil vydechnout.

Hlasitý, nezaměnitelný zvuk tříštícího se skla se stále rozléhal domem.

V domě někdo byl. A podle výrazu v Killianově tváři nikoho nečekal. Což znamenalo, že tohle bylo rozhodně vloupání.

Ucítila jsem, jak Killianovi prsty na mém zátylku mírně cukly, než mě pustil. Čelist se mu napjala a oči se mu stočily k otevřen