Pohled Killiana:

Willa už každou chvíli musela přijít o ten svůj zatracený rozum.

Tedy pokud o něj už nepřišla.

„Killiane, no tak,“ oddechovala. „Tohle nemůžeš udělat.“

Cítil jsem, jak mi cukají rty. „Já vlastně můžu, lásko. Teď jsi vydána na mou milost, pamatuješ?“ A pak jsem si zvedl prsty k ústům a sál z nich její sladké šťávy.

Williny nádherné oči sledovaly každý okamžik, a když polkla, věděl