SERAPHINA

Archer ukazoval novou tvář. Jemnější, měkčí stránku, která ve mně zanechávala jen rozporuplné pocity. Myslel si snad, že když jsme se jednou vzájemně uspokojili, bude to teď pravidlem? Mýlil se.

Máma měla pravdu; tohle bylo špatné a muselo to skončit.

„A kam se chystáš, zlato?“

„Do toho ti nic není,“ odpověděla jsem hlasem plným jedu. „A přestaň mi tak říkat.“

Archerův výraz se nezměnil