„T-tři tisíce?“ zeptala jsem se s vytřeštěnýma očima. „P-proč? Co…“

Archer ke mně přišel a položil mi ruku kolem ramen. „Jsi součástí rodiny, zlato. Neměla bys pracovat v nějaký posraný kavárně.“

Otočila jsem se na něj a musela zaklonit hlavu, protože stál hrozně blízko. „Jen tak? Prostě mi jen tak dáte kartu s takovým limitem? Bez postranních úmyslů? Bez ničeho? Nemusím si to odpracovat?“

Archer