Sevřela jsem Archerův úd v dlani a pomalu jím pohybovala. Cítila jsem, jak je horký a jak v něm tepe život. Slabě zasténal, otevřel oči a podíval se na mě.

„Je to takhle v pořádku?“ zeptala jsem se tiše.

„Cokoliv... co uděláš... je v pořádku,“ vysoukal ze sebe hlasem připomínajícím drcený štěrk. „Jen... potřebuji... úlevu.“

Kývla jsem a zrychlila pohyb ruky, než jsem náhle přestala. Archer zalapal