Věděl jsem, že tam můj bratr je, ještě než jsem do baru vstoupil. Nedal o sobě vědět. Jen zůstal ve stínech – celý Kieran.

„Kierane,“ oslovil jsem ho chraplavým hlasem.

„Hmm?“ Konečně vystoupil ze stínu, postavil se vedle mě, vzal mi lahev z ruky a pořádně si přihnul.

„Kierane, mám na hrudi takový uzel. Nechce zmizet. Špatně se mi kvůli němu dýchá. Co to je?“

„Nevím, bráško. Možná máš astma. Nebo