SERAPHINA

„Nech mě mluvit první,“ vyhrkla jsem udýchaně. „Prosím.“

Archer přikývl. „Chceš si sednout?“

Zavrtěla jsem hlavou tak prudce, až se mi z toho skoro zatočila hlava. „Ne. Není třeba.“

Zhluboka jsem se nadechla, podívala se na něj, ale hned zase uhnula pohledem. Nemohla jsem se na něj podívat, ještě ne. Mohla bych ztratit odvahu. Začala jsem přecházet sem a tam, zpocené dlaně sepjaté k sobě