Ten řev nebyl jen tak nějaký zvuk – byla to vibrace, síla, živá bytost, která drásala vzduch a vlnila se mi v kostech. Byl hlubší než hřmění, ostřejší než lví zavrčení, a přesto v sobě v tom trýznění nesl něco lidského.

Stěny se chvěly, ze stropu padal prach a mé kosti se třásly. Srdce se mi svíralo, jako by se snažilo utéct z hrudi.

Ocelové dveře s úpěním dokončily své otevírání a to, co jsem spa