„Archere!“ křičela jsem, jak jsem se k němu vrhla. Zachytil mě a klesl se mnou v náručí na kolena. „Panebože! Archere!“

„Moje Sero,“ zašeptal a opakovaně mě líbal do vlasů, hlas se mu třásl. „Moje sladká Sero.“

Vzlykala jsem mu v náručí, tvář zabořenou do jeho hrudi, tělo se mi chvělo, jak jsem opakovala: „Archere!“

Byl tady, držel mě v náručí ve své lidské podobě, a i když tu nebyla žádná okna