„Pane Sterlingu,“ pozdravila jsem s přikývnutím a tvrdým hlasem.

Naposledy jsem toho muže viděla před dvěma lety onoho rána u snídaně a vypadal pořád stejně, až na ten chladný výraz v očích.

„Posaď se,“ řekl a ukázal na židli před sebou. „Máme toho hodně k projednání.“

„Vím, že tu zprávu jste poslal vy,“ řekla jsem, jakmile jsem se posadila, a šla přímo k věci. Nebylo třeba to natahovat. Jen jsem