Sotva o třicet minut později nám nad hlavami zahřměl zvuk listů rotoru vrtulníku.

Poryv větru, který přišel s jeho klesáním, nám při vystupování z auta šlehal do oblečení a štípal mě do očí, ale neucukl jsem.

Při pomyšlení, že znovu uvidím Alarica, se ve mně vařila krev. Nevěděl jsem, co udělám, až ho spatřím. Vrazím mu do břicha? Rozbiju mu obličej?

Řekli byste, že svému otci bych to dělat neměl,