Když se mi do nohou konečně vrátil cit, odtáhla jsem se od Adriany a vrávorala ke dveřím jako opilá. Možná jsem byla omámená – opilá neštěstím. V téhle fázi mého života bylo možné cokoli.

Došla jsem ke dveřím a už jsem je chtěla otevřít, když vtom mě něčí ruce popadly a odtáhly zpět.

„Zhluboka dýchej, Beo,“ zašeptala Adriana a pevně mě držela. „Zhluboka dýchej. V tomhle stavu ven jít nechceš. Všic