SLOANE

Běžela jsem, co mi nohy stačily, chodidla mi tvrdě dopadala na hlínu a srdce mi hlasitě a zběsile bušilo v uších, zatímco mi Aureliin hlas v hlavě křičel, ať přidám.

„Rychleji, Sloane! Nenech je, aby tě chytili! Rychleji!“

Jak jsem běžela, po tvářích mi stékaly slzy a nedokázala jsem to zastavit. Neustále jsem si protírala oči, abych si udržela ostrý zrak, ale hrnuly se další a další slzy.