Čas plynul a Sloane dál pracovala v pekárně. Ve druhém týdnu jsem si něčeho všiml.

Při tom všem, co jsem měl na práci, jsem sotva našel čas ji vidět nebo vůbec jet domů, ale těch párkrát, co jsem ji spatřil, jsem si všiml, že její oči ztichly. Nebyly sice smutné, ale nesedělo to k ní. Vypadaly pohasle, jako by někdo ztlumil to už tak slabé světlo uvnitř ní.

Snažila se usmát, když mě ten večer, kdy