Když vcházíme k Fredovi, drží mě rukou v kříži. Za posledních pár let se tu nic nezměnilo. Usměju se a vzhlédnu k Zaneovi. Úsměv mi opětuje a pak mě nasměruje k boxu v rohu… k našemu starému boxu.

„Panebože, náš starý box!“ vyhrknu, když vklouznu na stranu, kde jsem vždycky sedávala, a on se posadí naproti mně. Už teď mi chybí teplo jeho ruky, ale nějak to zvládnu. Stejně se bez něj budu muset nau