Je skoro jedenáct, když venku za oknem ložnice uslyším šramot. Rychle k němu přistoupím a vysunu ho nahoru ve chvíli, kdy se k němu Zane dostane. Jakmile poodstoupím, protáhne se dovnitř a přitiskne si mě k hrudi. Nepolíbí mě, jen se na mě zadívá, očima mi bloudí po tváři a jednou rukou mě svírá ze strany na krku.

„P-Potřeboval jsi něco?“ koktám, protože to, jak na mě zírá, mě neskutečně vzrušuje.