Hned jak přistanu a sednu do Uberu, vytáhnu telefon a zavolám přes FaceTime Zaneovi. Odpoví hned a na tváři má ten svůj široký úsměv. Vidím, že je v centru a pracuje, a projede mnou záchvěv touhy. Chci, aby jeho ruce byly na mně, a ne na nějaké jiné submisivce, a i když vím, jak funguje, stejně to nezmírní to bodnutí u srdce.

"Ahoj, Poklade. Jaký byl let?"

"Dlouhý," povzdechnu si, "a velmi nudný."