„Clara Marie Hayesová.“ Zazní mé jméno a já se vydávám po schodech na pódium. Jdu přes něj a cestou si s několika lidmi potřesu rukou. Když dojdu k řediteli, věnuje mi široký úsměv: „Gratuluji, Claro. Dokážeš velké věci.“ Oplatím mu úsměv a otočím se k davu, aby mě rodiče mohli vyfotit. Zane hvízdá a pokřikuje, čímž strhává i ostatní. Poprvé po letech mám konečně pocit, že sem patřím. Škoda jen, ž