Zvedne mi hlavu za bradu. „Hej, přede mnou se nikdy nestyď, Drahoušku,“ jeho oči přejedou po celém mém těle, „není absolutně důvod se stydět. Budeš mi chybět.“ Pak si mě přitáhne k pevnému objetí s rukou na zátylku. Stejně jako to udělal Zane předtím, zakloní mi hlavu a políbí mě. Nepoužije jazyk, ale zapůsobí to na mě úplně stejně.

Někdo si odkašle. „Nevažilo by ti moji holku pustit?“ Zane se uch