Tlačím se na zeď hned za dveřmi pokoje, zavírám oči a dávám si chvilku na dýchání, zatímco v sobě nechávám doznít všechno, co mi řekli. Nemůžu tomu uvěřit, vůbec ničemu. To, kam až jsou ti dva pro mě ochotní znovu a znovu zajít, alespoň z toho, co vím, mě opravdu chytá za něco hluboko uvnitř. Možná jsem neměla takhle utíkat, ale potřebovala jsem to. Sjíždím po zdi dolů a obličej mi začínají zaplav