Noc byla temná jako inkoust a ticho nekonečné.

Clara vyšla ze sprchy, dokonale probuzená.

Stála u francouzského okna, zadívala se na jezero před budovou Vista Grande a její myšlenky se stále vracely k Sebastianově lži.

Pomyslela si: ‚Pouhé přátelství, co?

‚Co za pitomce by řeklo něco takového?

‚Sebastiane, býval jsi úplně jiný.‘

Ty staré vzpomínky na ni znovu těžce dolehly.

*****

„Proč tu sedíš ta